středa 10. prosince 2008

Sukses stóry aneb MLM reality check

Asi minulý týden jsem čirou shodou okolností zažil cosi, co bych nazval "reality check". Tento náhlý styk s realitou se týká MLM (multi level marketing), a názorně odhalil jak se to s poměrem reality k propagačním technikám MLM má.

Událo se to v pátém patře OD tesco, kde příznačně celý příběh začal, a to už v roce 2001. Sedm let je, myslím, lhůta víc než průkazná, minimálně co se týče "sukses stóry". Kdo neprorazí za sedm let, tam už o se o sukses stóry sotva dá vůbec hovořit.

V onom roce 2001 coby čerstvý maturant a zelenáč jsem tam brigádničil v oddělení elektro na pokladně (mimo jiné jsem díky tomu viděl záznam útoku na WTC 11.9. začerstva, mnohokrát, a na desítkách obrazovek zároveň). Celé to bylo dosti zoufalé, a byl jsem rád, že to mám za sebou.

Jaké bylo moje překvapení, když se mi asi za měsíc ozval kolega (na plný úvazek) s tím, že má zajímavou obchodní nabídku. Nechal jsem se zlákat ke schůzce načež následoval asi měsíční kolotoč, než jsem kontakt nadobro přerušil.

Zkrátka, než jsem pronikl k meritu věci, absolvoval jsem všelijaké epizody, od toho, kdy mi kolega (nyní přestrojený v obleku) ukazoval v metru pod Tescem zubní pastu, až po dvě návštěvy seminářů na Spartě, kde jsem viděl mimo jiné živou a tehdy ještě ne slavnou Šárku Grossovou.

Velice jsem se podivoval podivuhodným plánům svého kolegy na zaručený úspěch. Sebejistá tvrzení jak do dvou let budeme oba jezdit v bavoráku a on ještě i dřív atd. mi podivně kontrastovala s prací na pokladně v Tescu. Na přímou otázku jsem se dozvěděl, že práce v Tescu je pouhou zástěrkou pro navazování perspektivních podnikatelských kontaktů.

I to mi poněkud nešlo na rozum, a nemohl jsem přijít na to, kdo že je perspektivnějším byznys partnerem, zdali mladí brigádníci, nebo zkušení matadoři, kteří jsou v Tescu na stálo, a jaksi mi nešlo ani do hlavy proč všechna tato embria Donaldů Trumpů jsou právě v Tescu a ne někde jinde. Snad zde jsou také kvůli protřelému navazování kontaktů?

Pak jsem ovšem já byl vyjímkou z pravidla, neboť, nevida tyto možnosti, jsem očekával pouze únavnou práci za mrzkou mzdu. Té se mi dostalo vrchovatě. Kontakt jsem navázal jen jediný, nedobrovolně, a rád jsem jej ještě ukončil.

Jelikož modem operandi MLM je vzbuzovat ve svých klientech pocit, že cestu k závratnému bohatství má jejich prostřednictvím každý na dosah, a když to nevyužije, je to jeho nebetyčná blbost a téměř až příznak jakéhosi mrzáctví, je pravda, že ve mně zůstal takový malý červík pochybností coby, kdyby.

Právě ten zašel tento týden, když jsem při nákupu vánočních dárků zjistil, že můj "verbující agent" stojí stále za tou samou pokladnou...

Tlačenka v metru A

Tento týden mne okolnosti dvakrát donutily jet v poledne metrem "A". A to sice mezi Staroměstskou a buď Muzeem nebo Flórou.

K mému značnému a nemilému překvapení bylo pokaždé metro tak narvané, že se mi podařilo nastoupit jen s největšími obtížemi a díky zkušenostem, které jsem v mládí nasbíral v kotlích punkových koncertů. Ostatní cestující tvořili takovou standardní populační směs s hojným zastoupením osob v produktivním věku.

WTF? Není to snad tak, že většina produktivních osob je v tuto dobu v práci? Kolik lidí i když odchází z práce na oběd, jí někde, kam musí dojet metrem? Ranní špičku pochopím, odpolední taky, ale toto?

A nyní se ptám, vrátil se snad zvyk jezdit si na oběd domů, nebo co? Z toho titulu vznikla také anketa v zápatí stránky. Prosím, přispějte k objasnění této otravné záhady!

Přeju vám jen málo dalších kilometrů v nedobrovolném intimním objetí spolucestujících...

Klobásový patriotismus

28.10.2008 jsem se rozhodl oslavit svátek národního světce na Václavském náměstí, a to sice konzumací klobásy, nesoucí jeho jméno. Protože to zároveň byl i oběd, řešil jsem dilema. Mám dát 50,-Kč za klobásu, a nebo si zakoupit za 60,- dva cheeseburgry a mléčný koktejl od Mc Donalda?

Bývaly doby, kdy tzv. „Václavská klobása“ stávala cirka 25,- Kč i s hořčicí, táckem a druhdy i dvěma krajíčky chleba. Bývalo to relativně levné jídlo, jímž se bylo možné v pražském centru spolehlivě občerstvit. Ačkoli klobása jako taková nemá z hlediska zdravé výživy dobré konotace, bývala chutná, a její konzumace „na stojáka“ na hlavním náměstí státu, v sousedství turistů i pobudů a za sledování proudících davů měla svou estetickou hodnotu. Byl to takový zážitek Hrabalovský, nebo alespoň ve stylu automatu Koruna, jak já si ho představuji. A tak to za to stálo.

Ovšem „Václavská klobása“ od těch dob punc lidovosti ztratila. V oněch dobách neměla cenovou konkurenci, od těch dob však pravidelně po pětikorunách podražuje až na dnešní cenu dvojnásobnou. Naproti tomu Mc Donaldův sendvič zlevnil z někdejších 35 – 40 Kč na 20. Ač by možná někdo měl ideologické výhrady proti firmě jako takové, personál je český, v mezích možností milý, a jídlo relativně kvalitní – rozhodně porovnáme-li Mc Donaldův karbanátek s Václavskou klobásou. Za 60,- Kč se lze najíst a napít dost a dobře, v kterékoli pobočce. Konkurují snad jen některé přežívající automaty, jichž je však jako šafránu.

A teď se ptám: vyplatí se mi ještě koupit si u stánku „Václavskou klobásu“? Za padesát Kč,-? Od většinou nepříjemného ukrajinského personálu? Na stojáka? S jedním krajícem chleba? A odpovídám si: vyplatí, ale už jen na svátek sv. Václava!