naše nová strava

Díky německému kolegovi Benjaminovi jsem objevil prima restauraci, kam teď často chodíme na jídlo. Ono je to totiž v podstatě levnější než vařit doma, a bez práce. Navíc to vedou takoví sympatičtí lidé, a vaří dobře a mají tam spoustu obrazů a tak. Jídlo bratru za 5000 pesos, sestře za 6000.

Navíc je to tady kousek. Je u toho polévka (v tomto případě netypicky chutná) a džus.

14.5. Národní prezentace a vztah ke vzdálené vlasti

Dnes jsme měli událost, zvanou 'Global village', na níž jsem připravoval určitou prezentaci České Republiky. Nečekal jsem to, ale docela mne to chytlo. Rozhodně pak můžu říct, že se těším na svou povinnost po návratu v rámci ČR naopak reprezentovat Kolumbii.

Nicméně, co se tedy událo. V rámci příprav jsme měli přinést nějaké předměty z vlasti, materiály, prezentace a pochutiny. Z domova jsem si nebral skoro nic s vyjímkou pohlednic a maličké vlajky.

Před událostí jsem to ale pojal překvapivě sportovně a vážně jsem se do toho položil. Ve výsledku to byl myslím skutečně pěkný stánek, ačkoli se ani nevyužilo vše, co jsem připravil. Opravdu jsem ale nečekal, že se mi bude chtít do jedenácti večer malovat vlajku a ve čtyři vstávat péct vdolky:) Přiznávám, motivace byla trochu i zištná, neboť pochutiny lze prodávat.

Sběr materiálů jsem pojal podle hesla 'k pramenům':) Usoudil jsem, že nejsnazší cesta k adekvátním propagačním materiálům (nejmenuje-li se člověk Najbrt) je použít přímo oficiální státní. Využil jsem proto stránek 'www.czechtourism.com'. Odtud jsem si stáhl propagační video, několik pěkně provedených pdf prezentací a především řadu tapet (wallpaperů) v slušném rozlišení. Jedná se o působivé fotografie, to by člověk sám nesehnal. Cílem bylo kombinovat video a 'slideshow' s podkreslením vybranými ukázkami české hudby. (nakonec ale nebyl volný laptop). Tyto volně šiřitelné propagační materiály jsem dále vypálil na CD pro případné zájemce místo informační brožury.

Za další jsem se vypravil na konzulát, jednak požádat o materiály, jednak ze zvědavosti. Dostalo se mi vřelého přijetí, a odnesl jsem si pár starších ale užitečných materiálů.

Konečně jsem si také koupil velký papír (cca 70 x 100cm), barvy a štětec, a podle instrukcí na stránkách www.vlastenci.cz jsem zhotovil vlajku.

Nakonec jsem koupil ingredience na přípravu vdolků (jsou 'bavorské', ale myslím že to Kolumbijci nevědí). Díky tomu nyní vím, jak se španělsky řekne droždí, což je jistě velmi užitečné. Kvůli nedostatku času jsem vstával ve čtyři, a vyšlo to skoro na minutu přesně abych v šest odešel do práce. Celkem jsem se po cestě dmul pýchou jak jsem to všechno pěkně zaonačil.

Místo povidel jsem koupil marmeládu (Kolumbijci to nevědí)(ale přežil by to i Ćech). Kámenem úrazu se ovšem stal topping. Nejenže zakysaná smetana je zde slaná a tudíž pro daný účel nevhodná. Co mi ale podrazilo nohy byl fakt, že se ani v supermarketu nedala sehnat šlehačka ve spreji! Vyslany AIESECER nováček proto donesl místo toho smetanu ke šlehání, kterou nebylo kde ušlehat. Nakonec paní v kavárně svolila nalít to do mixéru, jak se ale dalo čekat, nevznikla nám šlehačka, ale jakási srač..., pardon, sraženina. Chvíli jsem to zkoušel (Kolumbijci to nevědí), nicméně pak jsem to vzdal a nevyšel ani pokus s jogurtem, který byl příliš řídký. A tak si Kartageňané budou pamatovat vdolky jenom s marmeládou.

...

Když ještě v Čechách AIESECáři vykládali, jak budeme 'ambasadory' své země, říkal jsem si 'kecy kecy, rychle k věci', dnes jsem se tak ale opravdu cítil. Ono když je člověk někde jediný Čech, tak to za něj nikdo neudělá - a ta zodpovědnost, to s člověkem vážně něco dělá. Až jsem nějak tak pochopil, proč jsou mezi zdánlivě až emigranty skalnější vlastenci než v Čechách.

Trocha té gastronomie

Tak už se mi nahromadilo sdostatek fotografií, aby se dalo napsat něco málo o tom, co si tu asi tak můžeme dát k jídlu. Jelikož z nás plat nečiní zrovna vymetače restaurací, spíše tu najdeme některé hojněji zastoupené druhy rychlého občerstvení. A navíc, místní, oblíbená a velmi delikátní smažená ryba!

Ryba je jednoduše smažená v oleji a posolená - opravdová delikatesa. Důležité je zřejmě rybJako příloha arroz de coco (rýže s čímsi kokosovým) a trocha smaženého banánu, zeleninový "salát". Cena bratru 9 - 15 tis. pesos.

Jako další se nám představí oblíbené pouliční jídlo: Arepa con queso (kukuřičná placka se sýrem). Připravuje se na výše zobrazených vozíčcích. Na flattop grillu se opeče-osmaží na másle. Do rozříznutí vprostřed se následně namaže trocha másla a nasype strouhaný tvrdý bílý sýr. Chutné, a relativně i zdravé jídlo. Typická cena cca 1200,- pesos.


Další bohatě zastoupenou skupinou (zejména zde na pobřeží) jsou "fritos". Ano, tušíte-li souvislost s "pommes frites" je to správně. "Fritos" je cosi smaženého. Může to být však ledasco. Základem zpravidla bývá těsto z bílé či žluté kukuřičné mouky. V něm pak je zapouzdřeno volské oko (Arepa con huevo), masové směsi různých druhů a tak podobně. Je to velmi nezdravé, relativně chutné (podle typu) a ceny se pohybují od 500 pesos výše.

Dále tu máme skupinu uzeninových rychlých jídel. Můžeme si dál ledasco od hot-dogů (doslovně překládaných jako "perro caliente"), špízů "picada"(nezkoušel jsem), klobásek a podobně. Na následující fotce ale vidíte "pikádu" v podobě bez špejle, vše se smíchalo a opeklo na flattop grillu - uzenina, sýr atd. Následně se pokrm posypal smaženými bramborovými lupínky (dávají se i na hot dog). Jako příloha "bojo" = knedlík, ale studený, z kukuřičné mouky. Prodává se zabalen v jakémsi listu, až si jeden myslí že je to jakýsi chlebovník, není tomu tak, je to těsto. Existuje opět řada druhů včetně "kokosové" varianty.


Na fotce výše je kromě pikády také přírodní, čerstvý džus. Mají je leckde v ceně od 2000 pesos. Zde vidíme džus z maracuji, což je nápoj velmi chutný, sladkokyselý, ještě lepší je ale v kombinaci s banánem. Na výběr je řada exotického i neexotického ovoce, vše se zmixuje s vodou či mlékem a následně přecedí. Pochoutka.

To nás přivádí k dalšímu nápoji, jímž je pivo. Velmi populární značkou je Aquila (orel), značka má rozsáhlé promo. Dalšími druhy jsou např. Costenita, Club Colombia atd. Pivo stojí cca 1200 (Supermarket) až 3000 (pouliční prodavač na dobrém místě) pesos. A samozřejmě je to míň než půl litru...

Mezi pouličním občerstvením však nenajdeme jen věci vydatné a smažené. Nabízí se také řada ovoce, zejména v podobě posolené, popepřené a pokapané citronem. Nevím, nakolik se tento zvyk vyvinul z hygienických důvodů, faktem ale je že je to kupodivu dobré. Zejména nalezneme nakrájené mango, popř. zelené švestky. Mango stojí cca 1000 pesos (viz obrázek).

to be continued...

Klobásový patriotismus

28.10.2008 jsem se rozhodl oslavit svátek národního světce na Václavském náměstí, a to sice konzumací klobásy, nesoucí jeho jméno. Protože to zároveň byl i oběd, řešil jsem dilema. Mám dát 50,-Kč za klobásu, a nebo si zakoupit za 60,- dva cheeseburgry a mléčný koktejl od Mc Donalda?

Bývaly doby, kdy tzv. „Václavská klobása“ stávala cirka 25,- Kč i s hořčicí, táckem a druhdy i dvěma krajíčky chleba. Bývalo to relativně levné jídlo, jímž se bylo možné v pražském centru spolehlivě občerstvit. Ačkoli klobása jako taková nemá z hlediska zdravé výživy dobré konotace, bývala chutná, a její konzumace „na stojáka“ na hlavním náměstí státu, v sousedství turistů i pobudů a za sledování proudících davů měla svou estetickou hodnotu. Byl to takový zážitek Hrabalovský, nebo alespoň ve stylu automatu Koruna, jak já si ho představuji. A tak to za to stálo.

Ovšem „Václavská klobása“ od těch dob punc lidovosti ztratila. V oněch dobách neměla cenovou konkurenci, od těch dob však pravidelně po pětikorunách podražuje až na dnešní cenu dvojnásobnou. Naproti tomu Mc Donaldův sendvič zlevnil z někdejších 35 – 40 Kč na 20. Ač by možná někdo měl ideologické výhrady proti firmě jako takové, personál je český, v mezích možností milý, a jídlo relativně kvalitní – rozhodně porovnáme-li Mc Donaldův karbanátek s Václavskou klobásou. Za 60,- Kč se lze najíst a napít dost a dobře, v kterékoli pobočce. Konkurují snad jen některé přežívající automaty, jichž je však jako šafránu.

A teď se ptám: vyplatí se mi ještě koupit si u stánku „Václavskou klobásu“? Za padesát Kč,-? Od většinou nepříjemného ukrajinského personálu? Na stojáka? S jedním krajícem chleba? A odpovídám si: vyplatí, ale už jen na svátek sv. Václava!