17. Listopad

Jak pekne je sledovat oslavy tohoto svatku odnekud, kam by se clovek pred rokem 89 asi sotva dostal, a pokud, tak uz naporad.

Na druhou stranu si clovek rika proc to porad "neni ono", proc ma clovek pocit, jako by te demokracii neco chybelo? Proc si to clovek vubec mysli. No, pri srovnani s "duchem Prvni Republiky". Tak samozrejme ja jsem v te dobe nezil, ze. Ale co se tak traduje, soude podle kultury, ale i prumyslovych ukazatelu atd, tak ten "duch" byl jiny, silnejsi, zdravejsi a pozitivnejsi...


Podle mne jednak se na tom podilela "vudci osobnost" toho prerodu, jednak "forma prerodu" a jednak "svetova situace".

K tomu prvnimu jsme v situaci Masaryk vs. Havel, kde Masaryk mel onu prakticnost, tvrdost, realismus a pragmatismus, ktere umoznily aby vice a efektivneji narod vedl, i za cenu omezeni realnych demokratickych mechanismu jeho skupinou Hrad. Masaryk se stal take urcitym idolem, s nimz se narod ztotoznoval, ale spis na zpusob Mojzise, ktery narod prakticky "vyvedl" z uzkych, kdezto V. Havel je typem spise mucednika - coz nam sice zviditelnuje urcite moralni maximy, ale pro "prakticky zivot" je mene uzitecne, coz se myslim dobre odrazi v "lidovem" postoji k V. Havlovi.

Za druhe asi prvni transformace byla vice vybojovana, a proto citena jako vice zaslouzila. Zalozeni Cs. Legii a usili prevratit svetove verejne mineni tak, aby mu zalezelo na existenci male a temer nezname zeme, to byl narocny projekt, jehoz legitimita navic byla nezrejma, alespon zbytku sveta, a to vice, nez narok naroda na zmenu vlastniho politickeho rezimu. Naproti tomu Listopad 89, jak to vidim, nam vice "spadl do klina", i si myslim, ze byl leckdo prekvapen ze "to padlo", vice zde zalezelo na tom, ze "to padalo" i vsude okolo... Nebyla tu ta zkusennost valky, kde kazdy cesky rekrut se musel nejak vyporadat s tim, ze bude bojovat za Rakousko... Take se behem 1SV skutecne za vec umiralo... to se tykalo mnoha rodin a je to velmi existencialni vec. V roce 1989 "primo" umrel jen jeden, a jeste se posleze ukazalo, ze to nebyla pravda. V roce 89. velka cast naroda se v podstate ze dne na den rozhodla, ze vzhledem k tomu jak se situace vyviji stoji za to risknout vyjadrit svuj nazor na demonstraci. To ze to vyslo, to bylo trochu jako vyhrat jackpot, a myslim ze analogicky se projevila i urcita nepripravenost ohledne toho jak s takovou vyhrou nalozit, ktera vyustila do bezohledneho oportunismu nekterych a deziluze valne casti naroda, ktera je nejak citi doposud.


A konecne svetova situace byla v roce 1918 podstatne odlisna, "prakticky" to byla doba povalecne rekonstrukce, kdy nutnost ucinne jednat a pricinovat se v dusledku zatlacila do pozadi vselijake "nalady", "teoreticky" svet byl v te fazi modernity, kdy byl pokrok dosud povazovan za slibny vselek, a jak vize rozvrzeni sveta tak vize budoucnosti byly jednoznacnejsi, cernobilejsi a vuci nasi civilizaci optimistictejsi.
Oproti tomu v devadesatych letech Cesi stale v zapade videli "neproblematicky" svet a la dvacata leta, kdezto realita, jejiz vyvoj jsme za zeleznou oponou prehledli, byla jina, komplikovanejsi, nejednoznacna. Demokracie jako zapadonemecka ci americka se uz potykaly s problemy krize hodnot, ekologickych dopadu prumyslove revoluce, nepredvidanymi dusledky socialni a imigracni politiky a konkurenci novych, cizich a tezko srozumitelnych hracu na svetovem poli (ekonomicky vzestup Asie, Islamisticke revoluce atd...).

MMM.
Bylo by na miste po teto analyze nabidnout take syntezu. Pravdou vsak je, ze nevim. Nevim, jak by mel cesky narod hledat svou identitu v Evrope 21. stoleti. Vim ale to, ze kazda identita, o kterou musime bojovat, ma daleko vetsi hodnotu.

politkino - Luis Carlos Galán

Ve středu večer cestou domů, zahybaje kolem rohu, zaslechl jsem zvuk, který připomínal sovětské budovatelské písně, a vycházel z nedalekého náměstíčka. Jako slovana mne to zaujalo a šel jsem se tam tedy podívat,

abych se vzápětí ocitl na akci liberální strany. Znělka skutečně navozovala dojem, že bude mít přednášku vzkříšený Mičurin, avšak bližší ohledání ozřejmilo, že slova jsou ve Španělštině a týkají se Kolumbie. Dobře.

Náměstíčko se s oblibou propůjčuje všemožným akcím a kratochvílím, včetně skákací akce v podobě olbřímího nafukovacího kocoura jenž je zde někdy instalován dětem. Tentokrát však šlo o promítání filmu. Před vraty kostela zavěšeno plátno, na náměstíčku plastové židličky, reproduktory, a o portál opřen obraz umučeného vůdce jako Sv. Václav v Boleslavi.

Po krátké přednášce člena magistrátu jsme zhlédli dokumentární snímek - a tak jsem měl dvě hodiny Španělštiny, historie a politologie. Nicméně dlužno říci že jak snímek, tak vůdce byli zajímaví.

L.C. Galán byl - alespoň tedy dle snímku - jedním z politiků státnického ražení. Začínal jako absolvent práva a žurnalista významného deníku aby se posléze dostal do politiky, stal ministrem školství a prezidentským kandidátem. Jeho význam - a důvod toho, proč se stal takovým jako mučenníkem liberální strany - bylo jeho vytrvalé tažení proti typicky jihoamerickým nešvarům klientelismu, neprůhlednosti a korupce v politice (a notná dávka charismatu). V tom směru představoval nový prvek a na této základně také získával politickou podporu a to zejména přímo od voličů mezi něž často vycházel. Nutno si přiznat, že v takových šedesátých sedmdesátých letech politika probíhala asi poněkud ve stylu "banana republic", tj. klika bohatých a mocných rodin s vazbami na politiku a podporou armády plus masa obyvatel, kteří do toho "neměli moc oc kecat".

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byla Galánova skupina "Nový liberalismus" první, kdo začal systematicky upozornovat na nebezpečí rostoucí moci drogových kartelů a jejich infiltraci do politiky. Udajne se znascne zasadil i o to aby Escobar nemohl vstoupit do oficialnich politickych struktur. Jeho dva blizci spolupracovnici, kteri byli s tazenim proti kartelum spojeni, byli zastreleni jeste pred Galanem. Galanuv pohreb se zmenil v masovou demonstraci se statisicovou
ucasti...

http://en.wikipedia.org/wiki/Luis_Carlos_Gal%C3%A1n

optimalizace lékáren

Jen tak krátce, při opětovné návštěvě lékárny (klimatizace kosí) jsem si povšiml něčeho zajímavého.

Každý gramotný Čech, nežije-li v poustevně, musel zaznamenat již déle než rok se táhnoucí pranice stran poplatků u lékaře a v lékárnách. Co na to Kolumbie?

Také zde se platí - u lékaře i u lékárníka (jde-li o lék na předpis) 2000 pesos, to je asi 20 korun. Jistě by ale leckdo namítl, že tuto zemi si my, Češi, za příklad brát nemůžeme. Může být.

Je tu ale něco, z čeho si příklad rozhodně brát můžeme, a co by v kontrastu s českou zdravotnickou praxí jistě přineslo slušné agregované úspory. Pokud totiž jde o šetření a nakládání s omezenými zdroji, tak v tom ohledu by nám Kolumbijci mohli jezdit dělat školení.

Je to jednoduché jako facka: kolumbijský lékárník si totiž přečte recept, a následně nám vydá PŘESNÝ počet pilulek, které v případě potřeby z platíčka odstříhne.

Oproti tomu česká praxe bývá taková, že se nám dostane celých balení. Co se tedy děje s těmi nespotřebovanými léky? Ano, tu a tam se tam píše, že se nespotřebovaný lék má vrátit lékaři... ruku na srdce, vy to děláte? Já tedy ne, a opravdu, že bych si jen tak zaskočil v době chřipkové epidemie posedět s marody v čekárně, abych vrátil pět brufenů a čtyři peniciliny... myslím, že ne.

Koneckonců co s takovými recyklovanými léky, co už někdo doma polil čajem a oprašoval posmrkaným kapesníkem - vy byste je snad chtěli? 'tak tady si vemte B-komplex po paní Vonáskové' hm, tudy cesta taky nevede, že.

Takže, ruku na srdce, přiznejme si, že tyto léky pak končí v domácí lékárně, odkud se ty běžné spotřebují a ty exotičtější (a mnohdy dražší) tam vyčkávají na konec své trvanlivosti, načež se vyhodí.

Co to stojí a kdo to platí? Stojí to jistě mnoho, protože se spotřebuje jen takových odhaduji 70% zaplacených léků. 30% se vyhodí, přičemž v tu chvíli by mohly někomu pomoct vlastně už zadarmo. Platí to zdravotní pojišťovny a tím pádem částečně i my všichni prostřednictvím daní atp. Nám by to tedy vadit mohlo.

Farmaceutickým firmám to pochopitelně nevadí, protože de facto takto mají vyšší obrat než odpovídá reálné poptávce.

Tudíž, opravdu se nemáme od Kolumbie co učit? A který politik bude tvrdit, že co funguje v Kolumbii, Česká republika zavést nedovede?

problemy s vejci

Navrh korektivnich opatreni v predvolebni kampani CSSD.

Na priklade nedavnych incidentu je videt, ze volebnimu tymu CSSD chybi kreativni mozky. Jedine p.Havel se svou kvetinou projevil trochu vynalezavosti, a to je trochu malo.

Vzdyt vejce patri v cele indoevropske kulture mezi tradicni symboly zivota a noveho zacatku! Kolednici se neco nachodi, nezli si vykoleduji plnou osatku, kam se hrabou na Socialni Demokracii, ktera si koleduje mnohem uspesneji.

Vzhledem k dlouhodobym zkusennostem Jiriho Paroubka v RaJi se zde primo nabizi moznost darovana vejce chytat a pripravovat z nich chutne pokrmy ci napoje, jichz nase kuchyne zna celou radu. Neni nutne delat to primo v prubeho meetingu, kde se lze omezit na sber. Avsak i alternativa v podobe show typu "kluci v akci" by jiste sklidila znacne sympatie, mimo jine zde lze poukazat na vseobecne zname pravidlo "nic se neji tak horke, jak se to uvari", popr. na fakt, ze CSSD dokaze narodu nejen zavarit, ale take navarit, uz ani nemluve o moznosti zcela bezprostredne a lidsky prispet k zvyseni zivotni urovne pritomnych volicu - senioru, nebot jak vsichni vime, "mluvenim se ryze neuvari" (coz plati i pro vejce), a zatimco jsou casto volebni "sliby chyby", "za muze mluvi ciny"!

Alternativne lze vejce sbirat a prihazovat do pristaveneho michaciho vozu s maltou, a po meetingu je venovat na prubezne probihajici rekonstrukce Karlova mostu. Tim pak moudry statnik vyjadri svuj vrely vztah k tem nejlepsim historickym tradicim naroda, a take "konstruktivni" zaklad stranicke politiky.

Snad ani neni treba zminovat drobnosti jako moznost zapojit do kampane Kornuv hit "poslyste vy americti strejci, u nas mame taky sunku s vejci"... ci reklamy s panem vajickem. V pripade zcela minimalniho scenare lze doporucit alespon vybaveni stranicke ochranky pomlazkami, jimiz lze darovana vejce odmenit.

Na zaver toho vseho zbyva uz jen jimavou sepsat monografii s titulem typu "Vejce a ja, aneb proc mne nikdo nema Rath?" anebo treba "Za svou pravdu budeme se bRath". Vzdyt moralni postoj vzdy nakonec prekona excesy mladeze, ktera vzdy byva "jako z divokych vajec".