and who has their photos of buses published?:)

http://galerie-autobusu.cz/Omega~Platinum~~1/

CArs in Ecuador

Well well, its a good place here to observe some weird stuff.

Obviously, South America was a big export for Japanese producers since many years. So there are some archaic Toyotas, Mazdas, Nissans to observe. Including VERY old Toyota LUV pickups = must be from 60s, as well as some Corrolas and Mazda 1300s. Also, Volkswagen had quitely developped some products here... there is something evolved from the beatle architecture but with a lot more modern body, its called Brasilia I think. Then there is also "Santana" - basically 2nd gen passat slightly facelifted and produced long beyond ceisure from "developped" markets.

Oh, and East Europe products have representation too. Beyond omnipresent Zhiguli I sam some Samaras and even 5=door Niva, which seems quite rare to me. Then, some of them are badged as FIAT so it might be really FIAT products, and there are also "Polski FIATs" - perhaps as FIAT.
SKODA is present, since the FAVORIT/ FORMAN. Seen some Favo pickup. Then there is continual presence until latest models... Ive even seen a RUMSTR.

And buses... the Ecovia / Metrobus system, which is basically the same as Transmillenio in Bogota, uses also Volkswagen, Volvo and Mercedes chassis... bodies are built locally I think even though there are some Busscars which should be Colombian. Other buses are numerous, when it comes to bodies... One think is special - strong presence of HINO chassis. You can see some pretty old trucks here, too. Now HINO is that brand that was the first to break line of TATRA wins in Rallye Paris - Dakar in early nineties. Then for us it was an unknown asian brand... well they must have known it well enough in Ecuador...

AUTOSALON CHINO - Chinese cars on Colombian market

DISCLAIMER: all the photos are linked in from the internet, mainly from the companies own propagation materials, are by no means intellectual property of the author of the article and are presented solemnly for informative and scholarly purposes.

I consider this topic interesting for Europeans and North Americans. The reason is simple - the Chinese products are not as yet penetrating the "developped" markets, but may be, in near future. But their presence in markets such as the colombian is strong - so we may learn a bit about our own automotive future.

It can be reasonable to expect that the Chinese producers may enhance their knowledge and experience or start beneficial joint ventures (e.g. HAFEI motors in case of the 2001 LOBO model contracted Pininfarina for design of the body and Lotus to design the suspension) with other companies to such an extent as to tackle the greatest problems with security and quality. After that, there will be no obstacles left to start penetrating the most cost-oriented niches in the developped automotive markets.

As a source of our investigation we may simply use magazine "AUTOMOVIL" (27/2009, 16.05.2009),printed here by the colombian TELEVISA / MOTORPRESS media group. This particular issue presents overview of most models available on local new / used car markets, including prices. It also presents one larger comparative test of two cheap compact cars of chinese production, and one article introducing the best selling chinese models on the light commercial vehicle market.

The following producers / models are currently marketed in Colombia:

CHANA (Benni - family compact, STAR - light commercial)



CHANGHE (Ideal - family compact)


CHERY (QQ - family compact developped from Daewoo Matiz / Chevrolet Spark)


DFM (Van - light commercial, the front part resembles BMW)


GREAT WALL (Safe - SUV resembling 90s isuzu trooper)


HAFEI (Lobo - family compact, Zhonghyi - light commercia, Minyi - light commercial)




LIFAN MOTORS (520 - small sedan)


LANDWIND (x6 - SUV resembling Opel Frontera)


SAIC-WULING (supervan - light commercial)


ZOTYE AUTO (Nomada - SUV)


ZXAUTO (Admiral - light pickup)



From the above shown models, in Cartagena there are several Chery QQs employed in taxi service, several Hafei Lobos employed similarly. Second, there is a good deal of presence of the minivans, which provide quite unique architecture, combining crew cab and a pick up configuration in size of japanese minivan. Many Chana stars and Hafeis are present and some DFM. The minivans often serve as school buses. I have seen Zotye auto nomada once or twice.

Lets now look at the prices on the market.

First, the small family compacts. Lets start from Chevrolet Spark, which is the size of most small family compacts and the ancestor of Chery QQ. The cheapest SPARK is 21.190.000 pesos. But Spark is an old model. Hyundai Santro cca 23.000.000. Korean Kia Picanto, of the same size,also often employed as a taxi costs 27.250.000. Similar Hyundai i10 26.000.000 pesos, Getz cca 27.000.000 pesos.
Renault,traditionally strongly present at the market, offers two budget options: the ancient but proven Twingo for 24.170.000 pesos, and the sturdy Logan (in Europe Dacia) for accessible 25.750.000 pesos.

If we step up, to models like Peugeot 207, Mazda 2, Nissan Micra, which are the entry models by these producers, the prices are 40.000.000 and more,maybe with exemption of rarely seen and slightly outdated Fiat Palio for cca 38.000.000 pesos.

Surprisingly, Chery QQ is only 1.100 000 pesos cheaper that the cheapest Chevrolet Spark. But Ghanghe Ideal 19.000.000 pesos. Modern Chana Benni 24.000.000 pesos. Hafei Lobo is 19.000.000, version taxi only 20.900.000.

That shows us that the chinese products are priced roughly 5 - 20 % below the price range of their competitors. That is for the family compacts. It seems that Chevrolet inntentionally went down with the price of Spark, as it is the closest of the "reputable" competitors of the chinese, and along with the clear benefits of tradition and service it manages to acquire huge part of the market. The closest asian competitors may not be seen as that different from the Chinese and are also slightly more expensive and the entry models offer at times less atractive design that the chinese. In the slightly bigger car market, Logan has a very strong presence, again supported by tradition, and also by the sturdiness and simplicity of construction which promises less luxury but more reliability then the chinese product. The luxurious editions of Logan, which may cost as much as 35.000.000 pesos also sellvery well.


Light commercial vehicles
In this cathegory it is simple as there is virtually no substantial competition for these products! The prices range from 20.000.000 for the simplest pick ups to some 36.100.000 (DFM van pasajeros 1.3). For a price less than smallest Peugeot, Mazda or Nissan we can buy fully equipped van for up to 11 passengers, ready to be commercially employed as e.g. a school bus!


With such a price range cheap commercial vehicles such as Chana or Hafei might find their niches on especially european markets as well! Its easy to conceive employment of such useful small vehicles in dense environments such as the mediterranean islands.

The only Mercedes Microbus

I took my chance to get acquainted with the masters of the only Microbus in Cartagena built on technology of Mercedes-Benz, and by this also to gain further knowledge about the public tranportation in Cartagena.

I can witness myself more and more sections of the so called "Transcaribe" construction being finished, which will soon exclude lead to acquisition of all the public transportation companies by the company of the same name. Transcaribe shall introduce fast buses going up and down the main Avenida, and no other buses will be allowed there. The rest of the routes will continue to be served, but the smaller operations are said to will be unified under Transcaribes direction. Therefor, many of the eldest (and most picturesque) buses are expected to disappear...

I have noted something different first time I took (not knowingly) the only Mercedes-Benz bus like a month ago. We have to admit, that this creation is not that appealing from the outside, and it cant be recognised as the Mercedes, unless one recognises the different wheel rims. The carroserie is custom-made, ane the frontal part bears unidentified headlights and no radiator grille. What is noticeable, is the placement of the engine compartment way out front, which is something rare in this size of the buses. Only in the interior, the typical Sprinter dashboard tells the story.

But offcourse once inside and on the way, we instantly feel that is not the common Chevrolet-Isuzu technology that we deal with here. When it comes to the fluency of the ride, its subjectively 30 - 40 % better than that of Isuzu which jerks anytime the driver brakes or accelerates, not speaking about the rough clutch that launches passengers all around the bus each time the gear is changed:) The clutch of Mercedes is much softer, the same applies on effect of brakes and on suspension. The auditory comfort of passangers is subjectively 40 - 50% better, as the engine runs much smoother and quieter, and as it is not place within the cabin but in the front and accessible from the outside.

Now we also have to consider the driving style of the two brothers - owners, who are middle-aged and obviously take pride in their vehicle, thus not being rough with it as we can witness in cases of many of the young drivers / common buses. But stil, even with a bad driver the increase of comfort would be clearly perceivable.

As I spoke with one of the two brothers who was currently not driving to find out about history of this bus. Both brothers were drivers for Coointracar, but they made a deal with the company that they will substitute the "standard" bus by their own one. They bought the Sprinter chassis and had the carosery built by the company "International" in Barranquilla. I have been told that this vehicle is very reliable as the control systems are mechanical and not electronic, as it is case with other Sprinters which (but with the original body) are used by MarSol and one other company to facilitate intercity passenger transport.
This story is just another proof of the superiority of german engineering:)

Tajemství Renaultů odhaleno!

Klíčem je tento obrázek a stejnojmenná stránka (http://www.carrocolombiano.cjb.net/). Ukazuje se totiž, že Renault se tu nejen dlouho prodával, ale i vyráběl. Což naopak vysvětluje velkou lásku zdejších lidí k R4, považovanému svým způsobem za národní vozidlo. (Amigo fiel = věrný přítel)



A k řadě dalších Renaultů, např. R6, zde je např. odkaz na "tunery" R6ky z Argentiny:) viz stránka http://www.renault6.com.ar/fanaticos/r6tunning.htm

AUTOBUSY

Během týdenního provozu jsem pronikl trochu hloub do odivuhodného a neobyčejně „jevově bohatého“ světa místní autobusové dopravy, takže se s vámi podělím o nejnovější poznatky. Jsou věci, které si ještě musím ověřit, nicméně zdejší modus oprandi je opravdu zajímavý.

V dopravní špiče jezdí autobus většinou s „průvodčím“ což je zcela normálěn vypadající mladík, který nicméně za jízdy visí v otevřených dveřích a komunikuje s potencionálními pasažéry (vykřikuje jména cílových a průjezdních míst, dělá různé posunky a podobně se snaží komunikovat). Pasažéři si pak autobus zastavují kdekoli a kdykoli (doslova) pokynutím rukou (venku) nebo voláním „paráda paráda“ což neznamená obdiv k řidičskému stylu řidiče (byť by si to někdy zasloužili) ale „zastavte zastavte“.

Při těchto krátkých zastávkách v zájmu co nejmenších zdržení tito průvodčí vyskakují z autobusu a zase naň naskakují ještě za jízdy, podobně jako u nás popeláři. Kromě toho také pomáhají starším osobám nastoupit a vystoupit a ty mladší postrkují, aby nezdržovali. Další jejich funkcí je obcházení nastoupivších cestujících a výběr jednotného jízdného, a také dávají řidiči pokyn, kdy se může rozjet tehdy (a to je často), když je autobus narvaný tak, že řidič nemůže vidět kdo nastupuje a vystupuje.

Otázka tras a jízdních řádů je dosud zahalena záhadou. Je zřejmé, že na některá místa autobus zajíždí jen na přání pasažérů, nicméně hlavní trasy jsou víceméně dány a jsou rovněž vyvedeny na karoserii autobusu a na předním skle bombastickými ozdobnými nápisy. Nicméně frekvence, s jakou autobus svou trasu objíždí je asi důležitá a je sledována. Svědčí o tom následující jev:

Vždy na určitém místě trasy autobus náhle brzdí u chodníku a průvodčí vybíhá ven a co největší rychlostí utíká k nedalekému místu, kde ve stínu stromu sedí chlapík, který má před sebou na stolku jakési píchačky. Průvodčí mu podává kartu, kterou tento procvakne. Na cstě zpátky do autobusu průvodčí už nikdy nespěchá:) Člověk by až řekl, že se octl v nějakém Švankmajerově filmu:)

Asi tak polovina autobusů vás obšťastní reprodukovanou hudbou. V autobusu, jímž jsem jel dnes, byla i televize (zda byla funkční, nevím). Výběr hudby a výzdoba interiéru patrně záleží zcela na libovůli řidiče/ majitele. Některé kreace připomínají oltáře, jiné jukeboxy, nechybí visící plyšáci, blikající světýlka, ozdobné lišty, záclonky z drahých materiálů a zrcadélka.

Také vnější výzdoba autobusů je velmi pitoreskní a rozmanitá. Její množství, jak se zdá, víceméně roste úměrně stíři autobusu. Za obzvláštní zmínku stojí věci, z kterých by u nás technické inspekci vypadaly všechny vlasy na hlavě. Zaprvé je to míra pokrytí všech prosklených ploch foliemi s funkcí jednak ochrany před sluncem jednak čistě ozdobnou a ornamentální. To se týká také zorného pole řidiče. Druhou záležitostí je fakt, že počet a umístění prvků vnějšího osvětlení vozidla je evidentně do značné míry libovolný (s výjimkou hlavních předních světel, jež ovšem asi omezuje spíše jejich zástavbová hloubka). Brzdová a směrová světla lze najít ne nejpodivnějších místech a např. na zádi je zcela běžná i jejich troj- a vícečetnost. Kromě toho autobusy disponují také řadou světýlek, která je pouze „jevově“ obohacují. Jedná se zejména o diodová blikátka umístěná po stranách. Někdy to funguje tak, že např. zelený autobus je v noci ověnčen všelijakými zelenými světýlky. Nakolik to pasažérům pomáhá jej v noci identifikovat, to si zatím netroufám odhadnout.

A zmiňoval jsem roury? Ty tlusté, perforovaným plechem překryté roury, které se vinou po zádi každého druhého autobusu směrem vzhůru a slouží odvodu výfukových plynů?

AUTA a TUNING

Místní vozový park si také zalouží kratší článek. Některé fenomény jsou logické, jiné překvapivé.

Mezi logické jevy patří rozšíření a popularita jednodušších a levnějších modelů. Mezi nejstarší modely, které tu lze potkat patří notoricky jednoduše konstruovaný Renault 4. Někde mezi jevem logickým a překvapivým je fakt, že nadpoloviční většinu taxíků tu tvoří auta té nejmenší kategorie, zejm. Daewoo Matiz, Hyundai Atos, Kia nevím jek a podobné. A to i přesto, že slouží i jako „colectivos“, tj. taxi na něž se skládají 4 pasažéři. Jistým vysvětlením je patrně to, že zdejší pasažéři nikdy necestují zabaleni do zimníků a svrchníků, tudíž jejich nároky na prostor jsou menší.

Velikostní strop vozového parku (s vyjímkou off roadů) tvoří auta kategorie Daewoo racer sedan (čili cca VW Vento). Jediná větší auta, která jsem dosud zaznamenal, byla starší Mazda 6, jakési nové Mondeo, a prastará „čína“ Mercedes Benz S W 116.

Co se týče zastoupení značek, pak nejrozšířenější jsou levné asijské vozy (vš. Čínských plagiátů např. právě Matize). Mezi nimi tvoří „lepší“ společnost Mazda a tu a tam starší Nissan Sentra. Největším překvapením je silné zastoupení vozů značky Renault, které po asijských vozech tvoří asi nejsilnější homogenní skupinu. Toto zastoupení má zřejmě silnou tradici, neboť počínaje již zmíněným Renaultem 4 (196x) tu najdeme různé modely ze všech možných dob, přes často se vyskytující „Dacie“ (paradoxně teprve tady jsem viděl větší množství Dacií „v tuningu“) přes hojné R 9 až po Megane předminulé generace, sem tam i Clio či Twingo. Rovněž nová Dacia se tu prodává pod značkou Renault.

Nevím, nakolik to je znakem nějakých obzvláštních vztahů mezi Kolumbií a Francií, byť např. unesená politička Betancourtová žila a nyní opět žije ve Francii. Student ekonomie, jehož jsem se ptal a který by to měl vědět, tvrdil že je to výsledek dobré obchodní politiky Renaultu. Je také pravda, že jednoduchá francouzská auta mají tradici konstrukce vozů pro provensálské sedláky (Citroën 2CV), kterážto oblast disponovávala jak podobným klimatem tak jistou chudobou, tudíž jsou pak tato auta mají předpoklady obstát i v podmínkách méně rozvinutých států.

S jistým údivem jsem se (kromě Lad Niva a Samara) setkal také s cca desítkou Felicií. Dokonce vím o jedné, co je na prodej, takže čistě teoreticky bych tu mohl jezdit „pěkně po česku“ feldou. Příliš dobrou pověst však prý nemají, dílem kvůli problémům se servisem.

Menší díl trhu ovládají i produkty jihoamerických továren koncernů GM a VW. Tyto se liší od evropských modelů, byť často v detailech. Např. Opel (zde GM) Corsa se prodává v „kufrové“ verzi, přičemž u některé generace je předek připodobněn evropské Astře. Také VW zde má jakýsi model který připomíná křížence Felicie s VW polo.

Sporadicky nalezneme i americké koráby vyrobené na přelomu 60. a 70. let. Zřejmě sem nějak doputovaly přes panamskou šíji. Zejména silně je zastoupena značka Dodge, a to jak mezi osobními tak mezi užitkovými vozidly (klima zde umožnilo zachování i některých opravdových skvostů z let padesátých).

Mezi off roady převládají Toyota Landcruiser, Fordy (F a Bronco), Mitsubishi Pajera a podobné.

A konečně k tomu tuningu. Výzdoba osobních aut je zpravidla skromnější než výzdoba autobusů. Zatím jsem identifikoval dva význačnější směry. Prvním je „křiklavější“ styling amerického typu, zahrnující výfuky, všelijaké chromované díly, světýlka (např. lze vidět takto upravený Renault 4). Ostatně náhrada či doplnění původních světel jinými je tu ta nejběžnější věc, přirozená stejně jako sací reflex. Druhým směrem je „decentnější“ styling, který se zřejmě zhlíží v evropské či japonské předloze. Tak jako v Německu „dvojkový golf“ tak tady je ikonickým vozidlem pro tento typ stylingu starší, třídvéřová Mazda 3. Tento vůz doplněný tmavou folií, koncovkou výfuku, pěknými ráfky a decentním polepem tu lze potkat v nespočtu klonů.