pátek 30. ledna 2009

30.1. První setkání s přístavem

Tak dnešní den byl zajímavý hned z několika důvodů. Jednak jsme na úřadě vyřizovali I.D., jednak jsme poprvé měli typický kolumbijský oběd, dále jsme prvně absolvovali poradu v práci, začali dělat „projekt“, odpoledne lenošili v zátoce, kde je marina, a potom také první místní správný night life. A hned dvě zajímavá setkání. Na jeden den toho tedy bylo dost.

Snad k těm setkáním. V obou případech šlo o Američany, kteří měli něco společného s Českou republikou. První, který se vyskytoval na univerzitě v centru (našel Ježíše) měl na sobě tričko s motivem pražského orloje a pravil, že jeho tři nejlepší kamarádi otvírají v Praze nový hostel spolu s majiteli „Sir Toby's“.

Druhý měl dokonce na paži vytetovaného dvouocasého lva. Toto setkání bylo obzvláště šťastné. Nick totiž je studentem antropologie, po škole (Detroit) byl půl roku v Nairobi (jumž se prý přezdívá Nairobbery), pak 2 roky v Praze kde učil angličtinu a žil na Žižkově, posléze se vydal do Kartageny. Také tady učí angličtinu a chce tu být alespoň rok. Celkově jsme si zajímavě popovídali, domluvili se, že se jeětě potkáme, a slíbil, že mi půjčí antropologické a etnografické publikace o místním regionu, které si přivezl.

Jinak toto setkání se událo v závěru večera na Plaza de Trinidad. Jsem rád, že jsem nepodlehl nutkání jet po obědě domů (nechtělo si mi blemcat po městě s batohem s pasem a papíry). Ušlo by mi totiž povalování se na molíčku u zátoky s krásným výhledem na západ slunce, jachty, jiné lodě, protější výškové budovy a kroužící pelikány (viz album).

Poté jsme vyrazili do centra na výše uvedenou plazu, abychom se zde rozlouřili s některými stážistkami, které zítra odjíždějí (Litevka Katryna a Slovenka Vladimíra). Nakonec z toho byla celkem sešlost AIESECářů, tak nějak k nám gravitovali i další „gringos“ vč. uvedeného Nicka. Posezení v chládku na náměstíčku před kostelem, to si dám líbit, navíc odněkud vždy hraje typická hudba. Také jsem vyzkoušel na popud Kanaďanky Talie místní čerstvý džus – z Maracuji – a jakýsi kebab snack (jméno se mi vypařilo, foto viz. album).

Opět vše dobře dopadlo, když se prodavač, který si musel odběhnout rozměnit větší bankovku kterou jsem platil, opravdu s penězi vrátil. Následovala cesta domů autobuskem s ostatními. Některé prý jezdí i přes noc. No, měl jsem z toho trochu obavy, nicméně místní jeli s a je to prý košer, vskutku to také košer vypadalo, asi jedině kdyby člověk blbě vystoupil.
Těším se na další zážitky a to je pro dnešek vše.
A propos; 31.1. má svátek Marika. A co je to Španělsky? Buzík!:)

Žádné komentáře:

Okomentovat