REFLEXE I.

Jak zmiňuje skoro každý kdo tu byl, ale člověk to ocení až tady, výrazným rysem místního života je bujný mikroekonomický kvas. Člověk by řekl, že krajní liberálové by sem mohli jezdit jen kvůli tomu. Jakkoli mi krajní liberalismus příliš sympatický není, tohle se mi docela líbí. Už jen systém dopravy je příznačný a velmi přímočarý, autobusy křižují, troubí a jinak se snaží přilákat co nejvíc pasažérů a peníze rovnou sbírají do kasičky, bez ohledu na vzdálenost. Snaha o výdělěk pak zajistí celkem obstojnou obslužnost.

Mimo to tu všude (i na pláži, v autobusech) obcházejí prodavači, kteří nabízejí kde co od občerstvení po tužky, většinou za pár set pesos (tedy v řádu korun). Nadto běžné čtvrti se vyznačují spontánní, chaotickou a přesto malebnou hustotou různých malých podniků: dílen, hospůdek, obchůdků. Lidí všude spousta. Další běžnou službou jsou lidé nabízející na ulici volání z mobilu (tito suplují telefonní budky). Minuta stojí od 100 pesos. Rovněž jsem tu prvně spatřil ve větším množství čističe bot. Atd.

Tato snaha stát na vlastních nohou je příznačná a všudypřítomná. Byť to není nijak explicitní nebo chtěné, ale ti lidé si snaží pomoci si sami, a už i skromné živobytí zaručuje, zdá se, spokojené úsměvy. Je ovšem pravda, že sem také migrují lidé z oblastí zmítaných guerilovou válkou, tvoří na okrajích slumy, a z nedostatku jiných možností se uchylují ke kriminalitě.

Takové věci, jako doprava, která se Evropanovi jeví jako chaotická a nebezpečná, nechávají lidi všech věků a postavení klidnými, prostě se to pragmaticky nějak bere bez zbytečné histerie, což je ve srovnání s Evropou celkem uvoňující pocit. A vesměs tu vládne pozitivní atmosféra. Nevím ovšem, co z toho je Kolumbie a co spíš Karibik, podle místních jsou např. lidé z Bogoty zaprdlí – a pokud jsem viděl, krajina a podnebí jsou tam bližší našim. Teplé podnebí a suché prostředí působí, že i velká chudoba je nanejvýš zaprášená a může se vyhřívat na sluníčku, což je nebe a dudy ve srovnání s plísní a hnilobou.