14.5. Národní prezentace a vztah ke vzdálené vlasti

Dnes jsme měli událost, zvanou 'Global village', na níž jsem připravoval určitou prezentaci České Republiky. Nečekal jsem to, ale docela mne to chytlo. Rozhodně pak můžu říct, že se těším na svou povinnost po návratu v rámci ČR naopak reprezentovat Kolumbii.

Nicméně, co se tedy událo. V rámci příprav jsme měli přinést nějaké předměty z vlasti, materiály, prezentace a pochutiny. Z domova jsem si nebral skoro nic s vyjímkou pohlednic a maličké vlajky.

Před událostí jsem to ale pojal překvapivě sportovně a vážně jsem se do toho položil. Ve výsledku to byl myslím skutečně pěkný stánek, ačkoli se ani nevyužilo vše, co jsem připravil. Opravdu jsem ale nečekal, že se mi bude chtít do jedenácti večer malovat vlajku a ve čtyři vstávat péct vdolky:) Přiznávám, motivace byla trochu i zištná, neboť pochutiny lze prodávat.

Sběr materiálů jsem pojal podle hesla 'k pramenům':) Usoudil jsem, že nejsnazší cesta k adekvátním propagačním materiálům (nejmenuje-li se člověk Najbrt) je použít přímo oficiální státní. Využil jsem proto stránek 'www.czechtourism.com'. Odtud jsem si stáhl propagační video, několik pěkně provedených pdf prezentací a především řadu tapet (wallpaperů) v slušném rozlišení. Jedná se o působivé fotografie, to by člověk sám nesehnal. Cílem bylo kombinovat video a 'slideshow' s podkreslením vybranými ukázkami české hudby. (nakonec ale nebyl volný laptop). Tyto volně šiřitelné propagační materiály jsem dále vypálil na CD pro případné zájemce místo informační brožury.

Za další jsem se vypravil na konzulát, jednak požádat o materiály, jednak ze zvědavosti. Dostalo se mi vřelého přijetí, a odnesl jsem si pár starších ale užitečných materiálů.

Konečně jsem si také koupil velký papír (cca 70 x 100cm), barvy a štětec, a podle instrukcí na stránkách www.vlastenci.cz jsem zhotovil vlajku.

Nakonec jsem koupil ingredience na přípravu vdolků (jsou 'bavorské', ale myslím že to Kolumbijci nevědí). Díky tomu nyní vím, jak se španělsky řekne droždí, což je jistě velmi užitečné. Kvůli nedostatku času jsem vstával ve čtyři, a vyšlo to skoro na minutu přesně abych v šest odešel do práce. Celkem jsem se po cestě dmul pýchou jak jsem to všechno pěkně zaonačil.

Místo povidel jsem koupil marmeládu (Kolumbijci to nevědí)(ale přežil by to i Ćech). Kámenem úrazu se ovšem stal topping. Nejenže zakysaná smetana je zde slaná a tudíž pro daný účel nevhodná. Co mi ale podrazilo nohy byl fakt, že se ani v supermarketu nedala sehnat šlehačka ve spreji! Vyslany AIESECER nováček proto donesl místo toho smetanu ke šlehání, kterou nebylo kde ušlehat. Nakonec paní v kavárně svolila nalít to do mixéru, jak se ale dalo čekat, nevznikla nám šlehačka, ale jakási srač..., pardon, sraženina. Chvíli jsem to zkoušel (Kolumbijci to nevědí), nicméně pak jsem to vzdal a nevyšel ani pokus s jogurtem, který byl příliš řídký. A tak si Kartageňané budou pamatovat vdolky jenom s marmeládou.

...

Když ještě v Čechách AIESECáři vykládali, jak budeme 'ambasadory' své země, říkal jsem si 'kecy kecy, rychle k věci', dnes jsem se tak ale opravdu cítil. Ono když je člověk někde jediný Čech, tak to za něj nikdo neudělá - a ta zodpovědnost, to s člověkem vážně něco dělá. Až jsem nějak tak pochopil, proč jsou mezi zdánlivě až emigranty skalnější vlastenci než v Čechách.