Tak zas jednou aneb změna pohledu

Jelikož jsem slyšel, že nic nepíšu, tudíž někdo blog i čte, chytám se za nos a píšu.

Existuje vlastně rozepsaný post, který jsem nikdy nepublikoval, kde jsem se zamýšlel nad tím, jak po určité době nutkavá potřeba svdělovat příval nových prožitků poleví (spolu s tím jak si člověk zvyká na nové prostředí) a že člověk opět více 'začíná žít' jako skutečná osoba a ne jen jako turista.

Mohu říci, že se mi to tak skutečně jeví, a dnes jsem vydedukoval, že aby člověk skutečně poznal nějaké místo, turismus nestačí. Moje vnímání Kolumbie se stále vyvíjí. Zprvu jsem se skutečně cítíl jako dítě na Matějské, což je při přechodu do méně uspořádaného a barevnějšího typu světa (vzhledem k Euroamerice) asi normální. Postupně jsem ovšem nabyl vnímání střízlivějšího a řekl bych, že jednotlivé jevy dostávají realističtější proporce.

Ono je to tak, že jevy mají své určité četnosti v čase. Proto může být naše zkušennost ošidná. To, že jsme neviděli tzv. 'zázrak' ještě neznamená že jde o vymyšlený, ve světě nemožný jev. Může stejně tak jít jen o jev velmi řídký, s nímž nemáme proto zkušenost a jejž proto nechápeme.
Právě tak se liší i pohled turisty na určité místo od pohledu člověka, který tam žil déle. Rozdíl je v tom, že nad bází 'nejčetnějších jevů', které vidí oba, ten druhý bude mít příležitost zaznamenat i jevy a postřehy ojedinělejší. Myslím, že z hlediska matematického je to dosti jasné.
A já teprve nyní pod příkrovem povrchní exotiky začínám vidět i to, co má Kolumbie společné třeba s Evropou, i fundamentální odlišnosti. V určité vrstvě je zde vše zcela 'globální' - takové 'chic' časopisy o bydlení prezentují skoro totéž, co u nás. Veškerá taková ta 'lepší' spotřeba je a usiluje být zcela univerzalistická. Univerzitní prostředí má celkem kosmopolitní charakter. Hledisko je vskutku globální. Španělsko dobře neznám, ale cítím, že co se týče hmotné kultury
tak v této vrstvě bychom našli řadu styčných bodů.
A zase naopak. Začínám cítit 'proporce' a realitu místní chudoby. To, že vedle výše uvedené kosmopolitní složky obyvatelstva žije na opačném konci spektra mohutná vrstva lidí, kteří žijí tím opravdu nejnuznějším životem, uspokojujíce své potřeby z toho, co ostatní odhodí či oč nikdo nestojí.
Pravidelně vídávám pod mostem mezi Getsemaní a Mangou rybařící muže s pytlačkou, kteří stojí po pás v kalné a velmi páchnoucí vodě jako by se nechumelilo. Na univerzitě byla výstava fotografií z těch nejchudších slumů, kde lidé žijí v příbytcích z odpadků, z desek a prkének, které vyhodili lidé či vyplavilo moře. Žijí opravdu 'z ničeho', praktikujíce přitom umění toto nic proměnit v něco, hledat příležitosti pod rozlišovací schopností běžných páprďáckých smrtelníků.
Když zmíním prosečnické 'pobudy', tak zde jsou celé čtvrtě takto žijících lidí. A ono se nechumelí. Je to totiž normální!
...