14.5. proměny vztahu k sobě v důsledku přesunu

Také vystřízlivělý pozorovatel začíná vztah k novému místu ve světě prožívat jinak. Jako obyčejně člověk v takové situaci, kdy je vykořeněn ze svého 'osvětí' (které mu 'doma' říká až vtiskuje, kým je) automaticky obrací ke své vlastnější podstatě, která tím, jak není zřetelná v materialitě bezprostředního okolí, nabývá duchovnější a tedy silnější ráz. To tvrdím celkem směle, jelikož se mi to neděje poprvé.

Řekl bych, že nadmerna možnost otiskovat se do svého hmotného okolí poněkud vyčerpává sílu a integritu osobnosti, jakoby to, co je vyjádřeno a uvolněno navenek, se tím pádem zevnitř ztrácelo, a vyvanulo. Naopak omezené možnosti plodí silné vědomí identity. To by vysvětlovalo dobrovolnou skromnost mnoha 'duchovních' lidí, i ony anemické jevy objevivší se v důsledku blahobytu.
A tak v situaci nutné volby si člověk vybírá co mu sedí nejvíce, a do okolního prostoru se propisuje jako ten, jímž se cítí být, bez všeho toho setrvačného balastu a haraburdí, které s sebou volky nevolky taháme doma (v paměti ostatních lidí, ve skříních, sklepech a na půdách). A pak člověk něco hledá a hu: skočí na něj minulost a dělá si nároky. I za ty staré krámy, s nimiž nic mít nechceme, máme odpovědnost, a musíme se o ně jaksi starat, a ruku na srdce, kdo je tak tvrdý, aby to všechno stále nekompromisně vyhazoval. Tím hůř u nás lidí poněkud sentimentálních...
...

Není proto divu, že terapeutické účinky přesunů jsou odborné veřejnosti známy - ač laici o nich ne vždy vědí. Víme přeci, že člověk není ani osamělá skála ani ostrov, ale že existuje v rámci vztahů se svým okolím a osvětím, často velmi složitých. A takové složité systémy, jako je společenská existence jedince, mají velkou setrvačnost. A tak často stahují nebohé neurotiky zpět do devátého kruhu, jakkoli usilovně se snaží - i když se snaží změnit, jejich okolí je vnímá stále stejné - aby tedy měli úspěch, musí ještě kromě sebe sama poněkud donutit k změně své okolí, což logicky není vždy snadné.
Je to jeden z důvodů, proč je mi líto místních chudých. Neboť oni často opravdu na výběr nemají. Mobilita omezená. A jistě to i vysvětluje, proč se mnozí dají na cestu zločinu, kde lze 'moc ke změně' nahromadit snáz.